Po týdenní odmlce vyrážíme znovu brázdit české silnice - tentokrát směr Šumava.
Na plánovaný páteční sraz v Hokově nás ze Žatce doprovází Míra s Martinou na Hondě Shadow a Martin se svým Dragstarem. Celou cestu mírně, ale zato vytrvale prší.
Po vydatném obídku razíme na Plzeň. Bohužel ani na tomto úseku není kousek silnice suchý a až do Klatov mokneme. Na náměstí Míru vyzvedáváme netrpělivě vyhlížející Zážitkovou a po rychlé kávě pokračujeme opatrně až do Srní.
Zde už má Joly vše perfektně nachystané pro 16 předem nahlášených účastníků. V pátek večer se ale musí spokojit pouze se šesti největšími nadšenci, kteří po příjezdu ještě pár
hodin (nebo spíše až do neděle) nevycházejí z údivu nad krásnou "chaloupkou" a celým okolím. Asi do půlnoci klábosíme a upřesňujeme sobotní plány.
V sobotu ráno po příjezdu Samuraje a Želdy sedláme koně a v čele s Jeníkem míříme na Lipno na Martinem domluvenou exkurzi vodní hráze, kde se k nám připojuje ještě Fréma se Soňou.
Průvodce Radomír nás od samého začátku vtipně zásobuje neuvěřitelnými údaji o lipenské nádrži, ale největší divy nás čekají uvnitř celého díla, hlavně tedy více než 150 metrů hluboko pod zemským povrchem. To, co zde máme tu čest spatřit, je opravdu nepopsatelné, takže už to nebudu dál popisovat. Jednak proto, že jsme na obyčejným smrtelníkům nepřístupných místech se spoustou tlačítek, kohoutů a hýblátek, které by mohli zapříčinit zpětný chod celého vodního toku :-D ... a druhak proto, že se po hodině a půl celí hladoví opět sápeme do sedel. Pouhých 23 km nás dělí od penzionu Daniela v obci Hůrka, kde na nás čeká 16 vepřových kolen. ANO, PŘÁTELÉ, 16 KOLEN!!! Se slinou v koutku ještě musíme čekat na společné foto a pak už se pouštíme do práce.
Uffff... naštěstí paní domácí udala 4 nadbytečná kolena vysíleným cyklistům, jinak bychom tam seděli ještě teď. Na kávičku a zákusek se přesouváme jen kousek v obci - k Radkovi a jeho milé ženě. Radkovi ještě jedno velké díky za celou exkurzi a doprovod ve vojenském jeepu... a speciálně za mě - dík za domácí banánovici :-D
Po návratu do Srní bere Joly pár dobrovolníků na svou oblíbenou procházkovou trasu - do Hauswaldské kaple, jejíž cestu lemuje plavební kanál pro dřevo.
Zbytek účastníků zůstal na chatě, kde se staral o oheň a udržoval stabilní průtok pípou.
Po zbytek večera se popíjí, grilují se italské klobásy, jejichž rozměr Samuraje kdo ví proč vyděsil, pozorujeme západ Slunce a Želdovu lásku ke kočkám. Do půlnoci jsme všichni bezpečně v limbu a v neděli ráno se nám nechce vstávat a loučit se. Ale musíme. DĚKUJEME JOLY za její péči a pohostinnost, za kterou se jí nebudeme moct nikdy dostatečně revanšovat :-*
Vaše El.
ความคิดเห็น