Bohužel jsem s Hlubinou, Petrunou a Emilem nemohl vyrazit na rychlou sobotní vyjížďku, kterou svolal Hlubina narychlo.
Ale od té doby co vyjeli a sdíleli první zážitky z letošní jízdy, jsem byl jak na trní a modlil se, aby bylo ještě v neděli krásně.
Ráno koukám na počasí a 13stupňů a déšť až ve 12:00.
No nic, polknu snídani, rozloučím se s ještě spící Radkou a v 9:00 vyrážím pro náčelníka do garáže.
Po nastartování mě jako vždy přeběhl mráz po zádech. Miluji to ten zvuk, ten pocit, ta síla. No co si budeme povídat Indián se taky těšil.
Vyrazil jsem na krátkou projížďku, která se vešla mezi rozespalé oko a padající vodu :)
Celkem 110Km 2h18 minut. Pro začátek určitě super a musím říct, že když se jede v únoru od vesnice k vesnici je víc než kde jinde intenzivně cítit vůně kotlů a materiálu spalovaném v nich. Tu dřevo, tu uhlí a asi i plast je cítit. To ale nic nemění na tom, že sedím v sedle Indiána a s hubou od ucha k uch si užívám každý kilometr únorové projížďky.
Tu a tam zastavím a fotím, jak sebe tak stroj, Bohužel magické datum 02.02. 2020 asi způsobilo, že jsem si v rukavicích omylem na fotoaparátu nastavil ISO 20000 :) Tak že, zvětšené fotografie vypadají jako zrní naházené slepicím, které jsem vyplašil ze silnice za Davlí.
K domovu přijíždím právě včas. Uklízím stroj a za pět minut přichází padající voda.
Už se nemohu dočkat další jízdy. David ,,Stumpman,, Šnajdr.
コメント