top of page

Indiánský víkend Vochtánka - Potštejn 9.8 - 11.8.2019

Aktualizováno: 6. 2. 2020

Na dnešní výlet jsme se dlouho těšili . Odkojeni " mayovkami", naplánovali jsme první historické setkání indiánů na Indiánech a indiánů skoro opravdických. V Kempu Western Vochtánka v Potštejně se koná Velký indiánský víkend a my tam taky budeme. I přes několik objížděk a silničních uzávěr se dostáváme do Potštejna docela brzo a jdeme se ubytovat do Hotelu Praha. Odlehčíme trošku našim strojům a jedeme se jen tak na otočku juknout do kempu, jak to tam vypadá a tak. Cesta od silnice je pro motocykly téměř nesjízdná, vede nahoru - dolů a je to docela fuška. Přestože akce ještě nezačala, uprostřed lesů na louce na břehu řeky nás vítá indiánská vesnice, z jednoho vigvamu se kouří, v dálce sveřepí šakali zavile vyli ...sakra, už zase kecám..., jinak klídek. My zajíždíme k saloonu, abychom zjistili nějaké informace o zítřku a to bylo to nejlepší, co jsme mohli udělat. Ujala se nás organizátorka akce, která na nás zavolala fotografku a ta nám zase dohodla, že místní rudé tváře jsou ochotné pustit bledé tváře do své vesnice a nechat si párkrát ukrást fotoaparátem duši. Tak teda jedem přes bažinatou planinu na břehu Divoké Orlice a nastává družba mezi indiánskými kmeny a to slíbené focení. Když už nás mají plné zuby, odjíždíme zpět do saloonu, kde se chvilku občerstvujeme a čeká nás zase ta cesta k silnici do Potštejna, která je plná štěrku a klouzavého prachu ve vyjetých kolejích. No , dali jsme to všichni, ale mnozí indiáni na tu cestu moc rádi nevzpomínají. HOWGH. Parkoviště u hotelu je plné, tak jedeme k našemu kamarádovi, který tu bydlí. Chvilku posedíme u kávy a pixličkového piva Chang , které bylo jediné možné k zakoupení a následnému převezení ze saloonu sem a "za trest" mu pak ozdobíme zahrádku našimi stroji. Večer v hotelové zahradní restauraci strávíme za poslechu jemně rozladěného svingového orchestru a tanec samozřejmě nemůže chybět i když štěrkový taneční parket není úplně ideální. HOWGH. Ráno nás překvapil Michal, který tu měl "nebýt", ale nějak zmáknul své povinnosti dřív a my jsme zase v plném počtu. Vyrážíme na vyjížďku, jejíž součástí je návštěva zámku Doudleby v Čechách. Na parkovišti se k nám žene nějaký člověk a prý "nestůjte tady, jeďte až na nádvoří". Naše stroje tedy parkujeme uvnitř na hrbolaté dlažbě z obřích oblázků a turisti si nás fotí možná víc než nádherná sgrafita, kterými je tento zámek vyhlášený. Z romantické prohlídky zámku se vracíme zpět do hotelu, parkujeme na uvolněných místech u plotu a pěšky míříme po bývalé lázeňské kolonádě kolem Orlice do kempu. Začíná drobně pršet, tak obsazujeme stoly pod slunečníky a doufáme, že tu vodu nahoře někdo zastaví. V průběhu odpoledne se pak střídá sluníčko s přeháňkami, ale ani indiáni na koních, ani návštěvníci akce to moc neřeší. Dětem vůbec nevadí že jim prší do mističek s hranolkama, koně vodu ze sebe oklepou a indiáni mají svoje kostýmy z kůží, těm voda neuškodí. No a když jsou k večeru slunečníky nad našimi hlavami dostatek nacucané a začínají propouštět vodu, uchylujeme se dovnitř saloonu a to na poslední chvíli. Stejný nápad totiž mají také lidi ubytovaní v kempu i indiáni, teď už převlečení do civilu. Lidí milion, u našeho stolu vždycky jeden member chybí, protože fronta u baru je mocná, tak vždycky jeden přijde s pitím a další odejde stát frontu a tak pořád dokola. V kempu se teď už rozpršelo děsně a louka je celá pod vodou. V tom lijáku venku hraje country kapela pod střechou velkou tak akorát pro ně, posluchačů ochotných moknout mají ale pomálu. Tak se tam při odchodu zastavujeme a nezapomenutelný zážitek z Michalova "Samurajího tance mezi kapkami deště" jim hned tak ve vzpomínkách nevybledne . HOWGH. Trochu strašidelnou cestou kolem řeky se dostáváme zpátky do civilizace a v hotelu kazíme plány personálu užít si poklidný zbytek směny s cigárkem na zahrádce. Usazujeme se v už uklizené restauraci a jsme tak rozdovádění, že nejsme schopní si ani objednat tatarák na dobrou noc. Nikdo nechápe čemu se pořád smějeme, ale nejde to vypnout. Nakonec zjišťujeme, že minimálně jeden z nás se asi smát přestal a ten tatarák fakt objednal. A dobře udělal, topinky a syrové maso nás konečně doráží a jdeme do hajan. V neděli se vracíme slunným dnem domů. Oběd máme domluvený u Kutné Hory v restauraci Na Pašince. Vaří tu výborně a Michal si navíc odtud odváží zajímavou vzpomínku. Schválně se ho zeptejte ! HOWGH . Po obědě se ještě stavujeme u Želdova kamaráda, kterému naprosto neslušně vypijeme všechno kafe a sežereme švestkový koláč, Emil se nám pochlubí novými kolektory na střeše své chaty a zase se rozjíždíme do všech stran, abychom se zase příště mohli setkat na dalším výletu.


Pro IMRG Indian Prague Joly





76 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page