Letošní podzim jízdě na motocyklu fakt nesvědčí, my ale, posilněni čerstvou pizzou, vyrážíme směr jih. Dohady, jestli bude pršet, nebo ne, rozhoduje sv.Petr, a to tak, že nerozhodně. Leje jen z Prahy na Mníšek. Po příjezdu do penzionu sice Petr, Jana a Jarda tvrdí, že jim vůbec není zima, horký boží hovězí vývar a guláš jim ale stejně dělá dobře. S postupem večera nás přijíždějí posílit Vierka, Vraťo a Pal‘o, kamarádi ze Slovenska a Petra s Michalem ze „z Plzně“ ! Spát se jde hooodně pozdě a vstávat se nikomu nechce. Po snídani padá rozhodnutí, že necháme záchranný mikrobus, určený pro suchý převoz members na sobotní výlet zaparkovaný a všichni kdo můžou jedou na motocyklu. Venku 4°C, prší neprší, ale už klasik říkal, že “Zmrzlý motorkář je jen špatně oblečený motorkář“ a my jsme co? My jsme oblečeni dobře, tak jedem. Muzeum loutek s kafem a kremrolema od Rendlů ze Sušice - Hrad Velhartice - řezbářství Titl tamtéž - oběd v Chatě Rovina u Hartmanic/kotleta z mangalice s omáčkou z lišek a šťouchanými bramborami/ - skvostné pivko v pivovaru Zlatý Srnec na Mechově. Tak to je všechno, co na našem sobotním výletě stíháme. Fakt docela zmrzlí pak přijíždíme na Filipku. Jarda se sice vrací domů, naše řady ale posilují Bobo s Jesikou, Pospa a Eva, což je dobře, protože nám alespoň pomáhají sníst všechno, co máme v penzionu přichystané: sametově krémovou prdelačku - jelítka a jitrničky do zlatova opečené - pečená kolena tajným kořením provoněná - uzené a klobásky z udírny právě vytažené - tlačenku tence krájenou. Za doprovodu Bobovy funglnágl nové indiánské kytary se potom tak nějak prozpíváme a doslova prožerem až k půlnoci, kdy nám potvora rozum velí jít spát. A má pravdu, předseda! Ráno je jako vystřižený z Krále Šumavy a Petra s Janou čeká nepříjemná a klouzavá cesta do Prahy. Pro IMRG Indian Prague Joly
コメント