POSLEDNÍ MAJLE HD NO.1 SLOVAKIA PIATROVÁ /VRŮTKY/ 28-30.9. 2018


Teplota jen nepatrně nad nulou , azurové nebe . Tak nějak to vypadá , když vyrážíme v 8 hodin ráno na Slovensko za našimi kamarády z HD No.1. Protože se chceme vyhnout D1 a okolním ucpaným silnicím , dáváme důvěru naší navigaci Jarmile , ať se holka ukáže a cestu vymyslí sama. Až někam do Vysokého Mýta nic neřešíme , když ale míjíme ceduli Frýdek Místek , zpozorním i já. Tak tady jsme na motocyklu ještě nebyli. Nu což, prohlídneme si alespoň přechod v Jablunkovském průsmyku. Každou chvíli se o něm mluví v dopravním zpravodajství , tak to teda dneska budeme mít „na vlastní oči“.A taky jo , příroda sice krásná , ale doslova stovky vyrovnaných kamionů za sebou na úzké silnici nás přece jen lehce znervózní. Nezbývá nic jiného , než je všechny předjet. Silnice úzká , kamiony jsou namačkané na sebe. Skoro bezhlavě se musíme prodírat dopředu , párkrát zastavíme dopravu v protisměru , protože jen občas je nechaná mezera tak na jednoho Indiána , my jsme ale čtyři.Cesta přibližně dvacetikilometrová nám trvá hodinu a půl . Máme toho blázince plné kecky – uf. Po tomto zážitku doporučuji trasu Jablunkov – Čadca - Krásno n./Kysucou projet až bude hotová dálnice , která je teď ve stadiu několika trčících pilířů uprostřed údolí. Pak to bude paráda , protože je tady v tom místě moc krásně. S mírným zpožděním teda dorážíme na Piatrovů do hotelu a už na nás čeká uvítací výbor z HD No.1 s nalitou borovičkou. Je to krása , když český indián zjistí, že ne celý svět se úplně zbláznil a alespoň někde existuje ostrůvek , kde čas i věci plynou tak jak mají. HOWGH. Celé odpoledne a večer si pak i s ostatními indiánskými účastníky zájezdu užíváme v téhle bublině normálnosti a spát jdeme docela pozdě… V sobotu dopoledne se jede na společnou vyjížďku do Martina. Čeká nás Hasičské muzeum v areálu bývalých kasáren . Průvodce nás žene takovým fofrem , že expozici vskutku monstrózních rozměrů prolítneme jak „papír průjezdem“ , navíc mu moc není rozumět , takže tak. V následujícím osobním volnu se jdeme podívat na asi bývalý „buzerplac“ , kde kromě divadla a poutě pro dětičky stojí i stánky s místními specialitami , což nás dost zajímá. Tak klobásky a slaninka do pytlíku a už se těšíme , jak si večer zakrojíme . Obědu předchází krásná projížďka Valčianskou dolinou a přistáváme u Hotelu Gader .Posadí nás do „svatebního“stanu , který je sice vytápěný , ale při dnešní teplotě , která nepřekonala magickou hranici 10°C to nebylo moc platné. Obsluha také zřejmě usoudila , že nabídnout padesáti zmrzlým motorkářům něco k pití by bylo troufalé , tak nás nechají na sucho . Čekáme pak na jídlo a čekáme a čekáme až se nakonec zadaří a oběd o teplotě jen o něco přesahující tu venkovní je na stole. Ještě že nám pobyt tady zpestřila Bobova Jessica , která asi měla taky hlad a neváhala s podanou kostičkou pozřít i kus ruky jejího pánečka. A protože se začíná pěkně mračit , opouštíme my , indiáni , restauraci jako první a troufáme si ještě před deštěm dojet k Ružomberoku do salaše Krajinka pro sýry a jiné dobroty. Cpeme se pak teplými pagáči , zajídáme je ještě teplejšími borůvkovými koláči , drbeme za ušima flekatého vepříka co tu pobíhá a je nám fajn. Návrat do hotelu byl jen tak tak , pár kapek spadlo , ale naštěstí ne na nás. Jdeme si dát horkou sprchu , abychom trošku rozmrzli a zbytek večera trávíme střídavě v krásně vytopeném salonku a venku u táboráku , kde se pečou buřty , uzené a slaninka. A protože i u toho ohně je všem zima zezadu , každou chvíli někdo přiběhne ohřát se dovnitř. Tak „volume“ doprava a tancujeme a paňáčkujeme hóóódně dlouho… Nedělní ráno je jak malované. Teplota ale těsně nad nulou a motocyklům se to moc nelíbí. Nakonec si dají říct a my tentokrát vypínáme Jarmilu a míříme klasicky nejkratší cestou na D1. V bufetu , nad španělským ptáčkem,pak tu naší starou dobrou déjedničku odprosíme , že jsme po ní nejeli už v pátek. Pro IMRG Prague Joly






10 zobrazení
Indian motorcycle praha
  • Indian Praha Instagram

©2020 by IMRG PRAGUE