Už od léta my, indiáni z IMRG PRAGUE přemýšlíme, proč někteří members z jiných klubů jezdí v sezóně na akce místo na motocyklech vlakem. Tak dlouho nám to vrtá v hlavě, až se rozhodujeme, že to vyzkoušíme. Pro jistotu ale v zimě, protože je nám líto každého kilometru, který v sezóně neujedem. Takže výlet vlakem naplánován, scházíme se v Braníku na nádraží, ověříme si, že legendární nádražní restauračka vítečně funguje a už se cpeme do vagónů, kde strategicky zaujímáme sedadla proti sobě. Počasí venku hnusné, nervy jako struny, protože se dneska volí kdo? Protože se dneska volí prezident a my asi nebudeme mít možnost sledovat sčítání hlasů. A taky jo, putovní vánoční dárek od Petry a Michala je odzátkován jako první, pak Pospa boduje se slivovicí a doráží to později přistoupivší Pete, který netuší co se ve vagónu děje a odzátkovává pro jistotu už na peróně. Zajídáme to všechno studenými řízky, vajíčky na tvrdo a klasickými dusivými trojúhelníčky ze svačiny v pytlíku, kterou každý member fasuje ještě než dosedne. Žízeň řešíme „Kácovským pixličkovým“. Věnoval nám ho Petrunka s Janou, které sklátila chřipka. Budiž jim peřina lehká! Musím říct, že si tu jízdu hooodně užíváme, ale k jádru problému, proč jezdit radši vlakem než na motocyklu se stejně nedobíráme. Příjezd do Kácova je triumfální. Čeká tu speciální autobus „jen pro nás“ a odváží všechny indiány na náměstí, takže slibovaný pěší pochod se nekoná. Vrátného v pivovaru trošku překvapuje, když po něm chceme klíče od pokojů, ale nakonec dobrý a „Divou Báru“, co zrovna dávají v televizi asi dokouká. No a pak už v Restauraci Šalanda jen „koukáme jako puci“, kdo že to ty volby vyhrál a jsme rádi, že jsme to ve vlaku nesledovali. To by tam taková legrace nebyla. Ze šoku se ale rychle otřepáváme a nenecháme obsluhu odpočinout do pozdních nočních hodin. Myslím, že na naše „ustupování“ nějakou dobu nezapomenou. Kdo byl u toho, ví, kdo šel spát dřív, ať lituje. HOWGH. Rána se trochu bojíme, přece jen jsme závislí na odjezdu vlaku a hrozí, že část účastníků zájezdu nebude včas na značkách, ale dopadá to dobře. Snídaně je bohatýrská a daří se nám i doslova ulovit autobus, který nás odváží zpátky na nádraží. Dneska už tak bujní nejsme. Popíjíme kafe a zbytky slivovice, drobíme pod sebe Tatranky a s myšlenkou, jak se nám to zase pěkně povedlo se těšíme domů do vlastní postele. HOWGH. Pro IMRG PRAGUE Vaše Joly