
Letos se scházíme v novém prostředí Hostince u Sladovny v Chrudimi.Venku je pěkná kosa, tak honem odnést bágly na penzion a zpátky do tepla. Proviant na vaření, kotlíky a suché třísky na podpal necháváme v autě u hospody a před námi je celý večer a noc s kamarády ze Slovenska a z českých a moravských klubů. Za decentně hlasité, pečlivě Ozzym vybrané rockové muziky se potom proveselíme a protancujem až nad ráno. Následuje pochod do penzionu ve starém městě. Poslední žízeň stíháme po cestě uhasit v rumovém baru a už jsme v peřinách. Ráno je vstávání trochu kruté, ale čekají nás povinnosti, tak šup, šup. Po snídani jdeme zase zpátky přes město stavět kotlíky, vyndaváme zmrzlý proviant z aut a začínáme topit. Naše obavy, abysme nevypálili trávu pod naším kotlíkem na zahradě hospody, se ukázaly jako plané. Během půl hodiny jsme všichni vespolek ze zasněženého trávníčku tak nějak vyrobili něco, co se nápadně podobalo vrstvě právě rozmrzlého sibiřského permafrostu. Tímto se majiteli zahrady omlouváme. Howgh. Tento rok se závodně vaří kulajda a znojemská, soupeřit bude 7 motodružstev a 3 partičky budou vařit mimo soutěž. Carlos se ujímá veškerého loupání, krájení a míchání, takže na nás ostatní moc práce nezbývá. Pospa letos zase „zdobí", tentokrát v kostýmu děsivého klauna a protože má strach, aby si nepropálil svoje „švýcary" musí si Carlos stíhat i přikládat pod svojí kulajdou. Já se realizuju u kotlíku se znojemskou. Kulajdu jen občas dochutím, což je to jediné, co mi Carlos dovolí. No a jak je všem venku tak strašná zima, střídavě se navzájem zásobujeme teplými i studenými nápoji. Občas nám na stolečku přistane plato plné kelímků vroucího speciálu, který tady, jako každý rok, vyrábí Kingo a spol. z náhodně vybraných lahví nejrozmanitějších alkoholických nápojů a ovoce. Ke konci vaření už u kotlíků zůstávají jen ti, kteří střeží oheň a kvalitu kulajdy a znojemské, ostatní jsou už částečně odpadlí v teple hospody a vedou chytré řeči, kdo že letos vyhraje a jak dlouho bude asi trvat, než prošt'ouchnou ucpané záchody, které pod náporem uživatelů zákeřně zkolabovaly. My hrdinové jsme zůstali venku a čekali, než nám odpadlíci přinesou pivo....a čekali a čekali a čekali... Ještě že nás navštívil č.11, tento zatím nejezdící čestný člen našeho klubu. Je to chlap z hor a něco vydrží, oddaně střídavě přikládá a zase hasí plameny pod našimi kotlíky a míchá znojemskou, když se já zapomenu, a místo nepřineseného piva požívám Kingův speciál. Číslo 11 prostě žije! Jsme si skoro jisti, že číslem 11 vymazlená znojemská musí být na bedně, opak je ale pravdou a vyhrává naše Carlosova speciální prérijní kulajda! Zlatý pohár pak, naplňován fernetem, kolotá kolem stolu celý večer! Náš předpoklad, že druhý večer „jsou všichni mrtví" a průběh oslav vítězství bude důstojný a poklidný se ukazuje jako lichý. Members, snad z čiré radosti, že tu sibérii venku přežili, se dávají do tance už ve čtyři odpoledne a poctivě zadupávají nánosy bahna, natahaného zvenku, do koberce na podlaze. Večer už je všem tanečníkům úplně jedno, na co tancují a ani si nevšímají, že se k ovládacímu pultu vetřel Kingo junior a začíná pouštět duc duc disco a Michala Davida na plný pecky. My si toho ale všímáme. Hlavně proto, že se najednou navzájem neslyšíme a zlatý pohár poskakuje po stole až z něj šplíchá fernet na ubrus. Tak to balíme a sněhodešt'ovou vánicí se vydáváme spát. Zase nás na chvíli vcucává ten bar kousek před penzionem a příjemně unavení potom padáme už v jedenáct do postelí. Snídani ráno trošku odbýváme a pomalu se šouráme pro auta. V neděli ráno v liduprázdným městě to vypadá jako „návrat slepých Bulharů do vlasti". Těšíme se domů, kde si budeme lízat rány, abysme v pondělí ráno mohli svěží nastoupit do procesu. HOWGH! ...a hlasité a upřímné díky Zuzzy a Ozzymu ! Pro IMRG Indian Prague; Vaše Joly
Comments