V pátek akce začíná dost netradičně. Už předem jsme dohodnutí, že tentokrát budeme důstojně reprezentovat náš klub a na maškarní zvolíme „něco“ klasického. Výběr padl na “Jméno Růže„ a Milan se nabídl, že splaší kostýmy. Po příjezdu u nás v garáži vyvrhuje z útrob svého vozu hromadu podivných hnědých hadrů a nastává docela zábavná tahanice o kapuce a mnišské hábity, abychom ve finále zjistili, že jsou všechny stejný. Holky se spokojují s jeptiščími úbory. Lucka se chopí čerstvě nakoupených líčidel a dává se do práce. Za chvíli se bojíme jeden druhého. Přesun do hasičárny probíhá docela koordinovaně, jenom projíždějící auta potom trochu chaoticky kličkují po silnici. Nechápu co je tak vyděsilo? Prostě jde normální partička mnichů, vyzbrojená reflexními bezpečnostními prvky dle předpisů, jeptišky nesou lucerny se svíčkami a pro jistotu nám osvětlují obličeje, že jako aby nás fakt bylo dobře vidět. Tak vo co go? V hasičárně zabíráme rezervovaná místa a než začne hrát kapela, trošku se posilňujeme . Výsledek je takový, že kostýmovaní members začínají umírat vedrem. Holky si chudáci užívají mašliček a tkaniček které škrtí a škrtí. Originál oděv řeholnice jich má nepočítaně. Kluky zase na jejich rozmazlené kůžičce děsně kouše tlustá vlněná látka. Dopadá to tak, že holky trpí dál, ale panáčci si odkládají co se dá. Některým výtečníkům potom zbývají pod kutnou už jenom ponožky. HOWGH. No teda bavime se ten večer docela mocně. Korunu všemu přidávají „hérečky a filmaři z Prahy“ , kteří se vrátili na místo činu, kde se v létě natáčí seriál Policie Modrava. Přišli asi kolem desáté a dost natrénovaní někde z penzionu, takže nálada skvělá, sál praská ve švech, dostává se i na nacvičování legendární spartakiádní skladby s létajícími vojáky. Tady teda luftem lítají spíš mniši a jiná havěť. Doufáme, že dokonalé kostýmy filmařů neohrozí náš eventuelní úspěch v soutěži o nejlepší masku. Dáváme ale krásné druhé místo a to první vytleskáme Jardovi vedle z chalupy, páč si to zaslouží svými neopakovatelnými kreacemi „vilné zebry“. Druhý den takticky necháváme members pěkně dlouho vyspinkat a v jedenáct vyrážíme do přírody a za kulturou. Čeká nás hrad Kašperk a já doufám, že cesta lesem nebude moc zmrzlá, páč na sluníčku je nám hej, ale ve stínu … To co v koutku duše zaháním se ale stává, v lese leží na cestě šedivý ledovec a nedá se obejít, kolem metr sněhu. Dopadá to tak, že si jedna z našich vážených příznivkyň při zpáteční cestě po pádu ošklivě zraní rameno. Tímto si sypu hlavu popelem, měla jsem to předvídat a změnit program. HOWGH. Na oběd se stavujeme v Rychtě na Račánku, kde jsme pro špatné zkušenosti asi deset let nebyli. Doufáme v zázrak, ten se ale nekoná, nic se tu nezměnilo, ale pravda je, že hlady nás taky nenechali. Po návratu na penziony je nařízen klid na lůžku a sejdeme se večer v Občerstvení Pod smrkem – legendární to šumavské provozovně. Bohužel se ukazuje, že dnešní večer je jenom pro držáky, ostatní se zpod peřin už nevyhrabali. Žádné extra juchání se tak nekoná a rozpouštíme se docela brzo, páč ráno se jede domů.
Pro IMRG Indian Prague Joly