Vyjížďka na Mělnicko - Hospoda u Ještěra podle Želdy 16–17.3.2019

Aktualizace: úno 6

Bude pršet , nebo ne ? Tak to je oč tu běží . Ráno zatím neprší , vyjíždíme z Prahy za sucha . Na Mělník už ale přijíždíme v dešti a tak všichni měli pravdu . U benzinky naproti cukrovaru se scházíme se Želdou a Kuldou , který nás jen přišel pozdravit a spěchá do práce. Sejdeme se s ním až večer U Ještěra . My ostatní odjíždíme na infocentrum , protože právě odtud podnikneme výlet do Mělnického podzemí. Fasujeme slušivé přilby a jdeme. Stopadesát metrů dlouhou chodbou se dostáváme k cíli této výpravy , k obří studni ze 14.století . Je celá zazděná pod mělnickým Náměstím Míru , 56 m. hluboká a 4,5 m. široká. Přístup je jen touto chodbou , která ústí asi ve dvou třetinách hloubky vyklenutou mříží přímo do studny . Fotky ale nemáme , protože nikdo nebyl ochotný vyklonit se nad hladinu , natož ještě vystrčit skrz mříže ruku s mobilem a fotit. Pokud najdete v galerii obrázek , tak je zkopírovaný odjinud , my to prostě nedali . Zpátky jsme pak na denním světle cobydup a teď už pěkným lijákem jdeme pěšky na Mělnický zámek. Motocykly necháváme na náměstí , pěkně úhledně zaparkované mezi železnými koulemi, když jsme předtím nenápadně odstranili značku se zákazem stání. V zámku se chystá svatba. Svatebčané , zplihlí a zmrzlí jak ratlíci čekají v tom dešti na obřad , tak je obcházíme a vrháme se zase do podzemí , procházíme sklepy , fotíme obří sudy Chateau Mělník , zakupujeme nezbytnou Ludmilu v dárkovém balení a spěcháme do města , páč tam je dnes „Den otevřených sklepů“. O co jde ? Prostě majitelé mělnických středověkých domů otevřou historické sklepy pro veřejnost. Musím říct , že je to úžasný. Několikapatrové sklepy vytesané v pískovcové skále , schody už téměř neschůdné , jak jsou prošlapané generacemi . Ve 14.století sklepy tvořily propojený labyrint , který sloužil k ochraně obyvatel v dobách ohrožení , ale taky jako zásobárny. Když už máme patřičně vybité mobily , protože elektřina ve sklepech není , vracíme se na světlo boží . Přestalo pršet a protože motocykly nám nikdo neodtáhl  , jedeme na další místo dnešního výletu – na Kokořín . Už zase za deště dorážíme do Restaurantu U Koně , kde nás čeká teploučko , dobrý oběd , kafíčko… Když uschneme a rozmrzneme , řešíme jak dál. Hrad Kokořín je sice kousek , ale moc se nám nechce riskovat. Liják ,úzké a krátké serpentýny , vrstva mokrého listí a bláta , pod tím mokré „kočičí hlavy“ nevěstí nic příjemného. Naštěstí za námi přijel z práce autem Jeník . Postupně se teda na dvě fůry evakuujem ten jeden kilometr dolů k hradu pěkně v pohodlí . A protože Carlos tu má na hradě „tlačenku“ , pouštějí nás dál vedlejším vchodem i když ještě letos neotevřeli . Všude to voní , jak se uklízí před sezónou , slečna průvodkyně zahodila kyblík s hadrem a věnuje se nám na 100% . Hrad máme sami pro sebe , nikdo nás nehoní , paráda . Po návratu na Mělník parkujeme stroje u Želdy na zahrádku , už svítí sluníčko , slivovička líně teče do kalíšků …ani se nám nechce jít na hotel , převléct se do suchého . U představy , že nás čeká legendární Hospoda U Ještěra ale přece jen jdeme , ale vracíme v cukuletu zpátky . No a teď co vám mám povídat , hospůdka krásně lidová , obsluha hbitá a to , že nás nejdřív nacpali výtečnými pečenými koleny a potom přecpali skvostným roastbeefem s holandskou omáčkou a estragonem , tak to vám píšu jenom proto , abyste nám všichni záviděli. HOWGH. Ráno se probouzíme do sluníčka a nějak se nám nechce domů . Po krátké poradě padá rozhodnutí , ještě si vyjížďku prodloužit. Želda má připraveno , jak jinak , tak jedeme . Čeká nás Roudnice nad Labem, kde omrkneme opravený řopík a historickou hraniční závoru , kterou tu postavili Němci v roce 1938 , když zabrali Sudety . Ani jsme si nikdy neuvědomili , že byla hranice státu tak strašně blízko Praze . Kdybyste tohle místo někdo hledal, tak v Roudnici u Lídlu . Jaká to osudová paralela ! HOWGH. My pokračujeme Polabím směr Terezín a stavíme u rozhledny Na Horách u Židovic. A tady , myslím , naše výprava jednoznačně uspěla. Prvovýstup jihozápadní stěnou se povedl na první pokus , všech 12 šprušlí zdolali všichni přítomní a dokonce i občas unavený náčelník Carlos. Výhled přeúžasný , praotec Čech měl recht , všude samé mlíko a strdí . Když jsme dostatečně pokochaní tou krásou , jedeme ještě do Terezína. Je to kousek a každý z nás většinou jen profrčí okolo a nezastaví . Dneska to teda napravíme .Parkujeme naše stroje mezi autobusy a jdeme . Procházíme mezi bezpočtem pomníčků umučených lidí a je nám nějak úzko . I to slunce tady svítí nějak smutně . Do památníku jsme si ani netroufli jít .Opouštíme tohle bolavý místo a vracíme se raději zpět . Dnešní vyjížďkový nášup bychom rádi završili dobrým obědem , ale nechytáme se . V okolí není volná ani židle . Využíváme tedy radu po telefonu a míříme do Roudnice , do Restaurace Ztracená , která je fakt ztracená . Chvíli hledáme, pátráme a nakonec objevujeme uzoučkou uličku , v ní uzoučké dveře a jsme tam. Krásná stylová kamenná restaurace , skvělá kuchyně . Mňam. Tak tohle je fakt ta správná tečka za naší prodlouženou výpravou pod taktovkou Želdy a Monči Díky !



Pro IMRG Indian Prague Joly


6 zobrazení
Indian motorcycle praha
  • Indian Praha Instagram

©2020 by IMRG PRAGUE