Děčínsko podle Franka a Vodoucha 24-26.5.2019

No konečně-dneska nám svítí na odjezd sluníčko! Na to, že je pátek, probíhá průjezd Prahou vcelku hladce a před jedenáctou jsme na místě srazu, u Steak Housu v Račiněvsi. Tady už na nás číhá Frank, Želda s Monikou a další. I přes čekání na jednoho zatoulaného člena jsme si ani nestačili dovyprávět všechny novinky a už jedeme dál po staré silnici směr Litoměřice, Ústí, Děčín. Pěkně podle vody, cesta nádherná, provoz na nule. Paráda. V Děčíně už čeká Vodouch a jen co někteří z nás vdechnou cigáro nebo Míšu pokračujeme dál. Cesta údolím Labe je fakt krásná, ale my ve Hřensku odbočujeme do skal NP Českého Švýcarska. Nikde nikdo, lesy voní, ptáci zpívají – idylka. Ve Vysoké Lípě už na nás čekají s obědem a my vtipně zalézáme pod pergolu, jako že toho sluníčka už je nějak dost. Nám se prostě nikdo s počasím nezavděčí. Stejně pořád budeme hudrat  HOWGH. Další etapa nás vede přes Chřibskou do Krásné Lípy, která je fakt krásná. Na nádherně opraveném náměstí nás hned po příjezdu láká moc pěkná zahrádka před místním pivovarem. My se ale jen tak nedáme, a nejdřív se jdeme ubytovat a osprchovat. Až pak se teda necháme ukecat a obsazujeme všechna zbylá místa pod slunečníky. Pivo Falkenštejn je dóóóst pitelný a nebýt zimy, která nás večer vyhání do hotelové hospody, tak nevím nevím! V hotelu se točí slušná klasika, tak my skalní u ní zůstáváme do pozdní noci, kromě dobrodruhů, kteří ale úplně nasucho jdou hrát bowling. V průběhu večera nám Vodouch vyhrožuje, že si pro nás ráno přijde ale dóóóst brzo, abychom stíhali program dalšího dne. Odhaduji, že někteří members tak brzký odjezd nedají, opak je ale pravdou, ve stanoveném limitu jsme ráno všichni na značkách! Dneska jedeme do Lomu, kde se s desítkami ostatních motorkářů zúčastníme prvního ročníku Memoriálu Johna Halsteada Bankse III. Jednadvacetiletého amerického kluka tady 17.4.1945 sestřelili flakem při kobercovém náletu na Ústí. Mlaďas se dostal s pomocí padáku na zem, kde ho ale sudeťáci chytili a zbili. Němečtí policajti, kteří zbitého vojáka vlekli do zajateckého tábora ho po cestě zastřelili a společně z hrobnicí z Oseka okradli o všechny jeho věci včetně šatů. Poté ho zahrabali na hřbitově v Oseku. Válka je prostě vůl! HOWGH. Na společnou spanilou jízdu z Lomu do Litvínova vyrážíme už zase za deště a pršet nepřestává ani po návratu. Zatímco pořadatelé chystají mokrou variantu memoriálu, my se musíme loučit a pokračujeme na vršky Krušných hor. A tady krásně, mraky zůstávají pod náma. Je tady nádherně! Až tahle místa objeví čeští tůristé na elektrokolech bude konec s klídkem a tichem. Zbude jen další „špindl“. Po obědě v Horském hotelu Lesná se kousek vracíme a zajíždíme na německé území , abychom se vynořili u Vodní nádrže Fláje. Vody spousta, rozhled nádherný ale černé mraky v pozadí nevěstí nic dobrého a taky jo. Při sjíždění do civilizace leje, silnice pěkně oslizlá, serpentýny samá díra, prostě trošku peklíčko, ale všichni to dali. Dneska spíme v Litvínově v areálu Loučky, což je moc hezké místo. Večer se v restauraci trošku dělíme na optimisty, kteří jdou sledovat na recepci hokej ČR-Kanada a realisty, kteří vědí své. Skvělé steaky jsou pro nás realisty prostě jistota, ale výsledky hokeje? No a když jsme teda prohráli 5:1, tak se stejně všichni scházíme u jednoho stolu a pomáháme optimistům splachovat ten jejich smutek. Ráno, ještě před snídaní, kluci stěhují motocykly pěkně na sluníčko a utírají poslední kapky nočního deště. Chystáme se na cestu domů. Nebude to ale jen tak obyčejný návrat. Když už jsme se tenhle víkend zamotali do historie, stavíme se ve Stadicích, o kterých každý četl ve škole v Jiráskovi, ale nikdo z nás tam ještě nebyl . Pomník postavený na počest Přemysla Oráče – takto mýtického zakladatele dynastie Přemyslovců je hned na kraji obce na pozemku údajného Přemyslova pole . Moc pěkný to tady panáček měl. Hezky v údolí, za větrem, divím se, že se mu odsud vůbec chtělo na skalnatý a větrný Vyšehrad. Rozkaz ale zněl jasně a ženským odmlouvat se prý nevyplácí. HOWGH. Po krátké poradě před další cestou padá rozhodnutí, že na oběd pojedeme do Restaurace na Mýtince, když už jsme u těch českých klasiků. Přesně tohle bude ta správná tečka za naším vlastivědným putováním. Jedeme tedy do Knovíze, kde se tento podnik nachází a myslím, že oběd dobrý, protože při loučení na parkovišti si nikdo nestěžoval! Tímto si dovoluji udělit Frankovi a Vodouchovi Řád Rudého Tomahawku za pečlivou přípravu celé akce. Díky ! Pro IMRG Indian Praha Joly