Expedice Albánie 2025 s IMRG Prague – Balkán, jak ho neznáte, ze sedla motocyklu Indian

11 dní, 9 motocyklů, cca 4500 km,7 zemí – Slovensko, Maďarsko, Bosna-Hercegovina, Černá hora, Albanie, Chorvatsko, Rakousko, příběh o nekonečných zatáčkách, dechberoucí přírodě, živelném Balkánu a partě, která to celé projela v sedlech Indianů.

Den 1 – Od Loun až k Balatonu: z dálnic do královského města

Naše dobrodružství začalo v poklidném městě Louny, kde jsme se brzy ráno sešli. Atmosféra byla plná očekávání, motorky nablýskané a členové IMRG Prague v plné polní. Devět motocyklů vyrazilo směrem na jih, s cílem překonat nejen geografickou vzdálenost, ale i hranice našich každodenních životů. První úsek cesty vedl přes území Česka a Slovenska, kde nás přivítal nečekaný déšť. Ale i ten měl své kouzlo – kapky stékající po plexištítu a vůně mokrého asfaltu nám připomněly, jak nevyzpytatelné mohou být naše cesty.

Jakmile jsme dorazili do Maďarska, počasí se dramaticky změnilo. Teplota rychle stoupala a my pokračovali po maďarských rovinách. Maďarsko je známo svými rozlehlými pláněmi a čápy, které hnízdí na každém volném sloupu. Cestou jsme pozorovali jejich majestátní let nad hlavami, což nás přivedlo do meditativního stavu. Naším prvním cílem bylo historické město Székesfehérvár. Toto místo je skutečným pokladem pro milovníky historie – kdysi bylo korunovačním městem uherských králů. Středověká bazilika, jenž byla svědkem mnoha korunovacích i pohřbů, nám připomněla dávnou slávu tohoto místa.

Po krátké zastávce jsme se vydali směrem k Balatonu, největšímu jezeru ve střední Evropě. Jeho klidné vody a zapadající slunce byly pro nás dokonalou kulisou pro zakončení prvního dne. Po celodenní cestě jsme si dopřáli večeři na jeho břehu, sdíleli první dojmy a užívali si pohled na oranžové nebe, do kterého se nořily poslední paprsky slunce. Celkem jsme urazili 706 km a já jsem usínal plný očekávání, co nám přinese další den.

Kompletní fotogalerie

Den 2 – Do Sarajeva: od maďarských plání k bosenským minaretům

Ráno druhého dne jsme se probudili do krásného slunečného počasí, které nás provázelo po většinu cesty Maďarskem. Nekonečné dálnice a pohledy na čápy na sloupech tvořily typický obraz této krajiny. Projížděli jsme kolem polí, která se zdála být nekonečná, a venkovské usedlosti nás vítaly svou malebností. Po krátkém průjezdu Chorvatskem, kde jsme si dopřáli oběd u jedné z tradičních restaurací, jsme vjeli do Bosny a Hercegoviny. Zde se krajina začala dramaticky měnit a já cítil, že vstupujeme do země plné kontrastů.

Bosna nás přivítala nádhernými údolími a klikatící se řekou Bosnou, kolem které jsme míjeli vesnice s minarety a hustými lesy. Bylo fascinující sledovat, jak se mění krajina, a já se neustále obracel, abych nezmeškal žádný z těch úžasných pohledů. Sarajevo, naše další destinace, mě naprosto ohromilo svou historickou rozmanitostí. Město je směsicí kultur – vedle sebe tu stojí mešity, pravoslavné kostely a rakousko-uherská architektura. Doprava ve městě byla kapitola sama pro sebe, kde kruhové objezdy připomínaly arénu, kde „kdo troufá, jede“.

Prošli jsme se po Baščaršiji, historickém centru Sarajeva, které je plné úzkých uliček a malebných obchůdků. Zastavili jsme se na tradiční bosenskou kávu a vychutnávali si atmosféru města s jeho zvuky a vůněmi. Po dlouhém dni a nájezdu 488 km jsme se konečně ubytovali a já usnul s hlavou plnou dojmů z nových zážitků.

Den 3 – Černá Hora a Albánie: řeka Piva, jezero Pivsko a Skanderbegova země

Třetí den jsme opustili Sarajevo a vydali se směrem k Černé Hoře, zemi, která mě naprosto ohromila svou divokou krásou. Cesta podél řeky Driny byla jedním z mých nejhezčích zážitků – údolí, zelené louky a klikatící se silnice mě doslova vtáhly do jiného světa. Hranice s Černou Horou nás přivítala celnicí, která působila jako z pohádky – s rozpadajícími se budovami a starým mostem.

Jakmile jsme vjeli do Černé Hory, rázem jsme se ocitli v jiném světě. Údolí řeky Pivy s Pivskou přehradou patří k nejkrásnějším místům Balkánu. Úzké serpentiny, desítky tunelů vysekaných do skal a výhled na azurovou hladinu jezera vytvářely kulisy, které mi doslova vyrazily dech. Po obědě v restauraci Zaborje, kde jsme si pochutnali na místních specialitách, jsme pokračovali směrem k Albánii. Podgorica, hlavní město Černé Hory, ukázala svou balkánskou tvář – doprava zde fungovala podle svého vlastního rytmu, což pro mě bylo fascinující.

V Albánii jsme poprvé pocítili kouzlo divokého Balkánu. Rozbité cesty a hustý provoz byly výzvou, ale první pohledy na Skadarské jezero mi vzaly dech. Toto největší jezero na Balkáně je rájem pro ornitology, jelikož zde žije více než 270 druhů ptáků. Do Fushë Draç jsme dorazili až po setmění, unavení, ale plní nadšení z nových zážitků. Celkem jsme ujeli 398 km a těšil jsem se na další den plný nových objevů.

Kompletní fotogalerie

Den 4 – Drač: historie a pohoda u moře

Ráno jsme si dopřáli klidnější start a po vyřešení drobných technických problémů jsme se vydali na prohlídku Durrësu, jednoho z nejstarších měst v Albánii. Toto starobylé město, založené Řeky v 7. století př. n. l., mělo vždy strategický význam. Bylo jedním z hlavních bodů starověké obchodní cesty Via Egnatia, která spojovala Řím s Byzancí.

Navštívili jsme římský amfiteátr, který je největší na Balkáně a kdysi hostil až 23 000 diváků při gladiátorských hrách. Procházeli jsme se po hradbách, obdivovali staré mešity a nasávali atmosféru starého města. Bylo fascinující vidět, jak se historie prolíná s moderním životem ve městě plném energie. Po kulturním zážitku jsme si odpoledne užili u bazénu a na pláži, kde jsme relaxovali a vychutnávali si krásné počasí. Nájezd byl jen 80 km, což nám dopřálo čas na odpočinek a načerpání sil na další dny.

Kompletní fotogalerie

Den 5 – Hrad Berat, albánské Maledivy a cesty necesty

Pátý den byl ve znamení rozdělených zážitků. Jako milovník historie jsem se rozhodl pro výlet do Beratu, města tisíce oken, které je zapsáno na seznamu UNESCO. Toto malebné město, rozkládající se na břehu řeky Osum, mě naprosto okouzlilo. Hrad Berat, stojící na kopci, je plný byzantských kostelů a osmanských staveb. Procházel jsem se po jeho úzkých uličkách, obdivoval starobylé fresky a užíval si úchvatné výhledy na okolní krajinu.

Jiní členové výpravy se rozhodli navštívit Patok Lagoon, přezdívanou „albánské Maledivy“. Spojené ostrůvky s restauracemi na pilotech poskytovaly klidnou atmosféru a čerstvé mořské plody. Pro všechny z nás to byl den plný různorodých zážitků, a přesto jsme se večer znovu sešli, abychom sdíleli dojmy a naplánovali další den. Nájezdy dne se pohybovaly od 140 km do 263 km.

Den 6 – Na dohled Velkého Korabu (2 764 m)

Šestý den jsme se rozhodli pro výstup směrem k Velkému Korabu, nejvyššímu vrcholu Albánie a Severní Makedonie. Cesta k této majestátní hoře byla náročná, ale plná úžasných výhledů. Již v Tiraně jsme zažili chaos typický pro balkánská města – cyklista na dvouproudém kruháku v protisměru je zde běžným jevem, který nás už ani nepřekvapil.

Za městem nás čekala odměna – nový asfalt, horské serpentiny, osli a ovce v zatáčkách a dechberoucí výhledy. Zastavili jsme se v Radomirë (1 268 m), odkud jsme mohli vidět vrchol Korabu. Cestou zpět jsme si dopřáli oběd v Kukësu a po mýtné dálnici se vrátili zpět do Drače. Teploty stoupaly nad 40 °C – bazén se stal naší spásou. Celkem jsme ujeli 383 km, a i když jsem byl vyčerpaný, byl jsem šťastný a spokojený s tím, co jsem zažil.

Den 7 – Kepi i Rodonit, lanový most a koupání v přehradě

Sedmý den jsme zamířili na výběžek Kepi i Rodonit, kde nás ohromila pevnost z roku 1450. Pohled na Jaderské moře byl nádherný a já jsem si uvědomil, jak moc jsem si Albánii zamiloval. Cesty byly místy náročné, ale naše Indiany zvládly všechny výzvy.

Oběd v restauraci Laguna Patok byl skvělý zážitek, který jsem si vychutnával v klidné atmosféře. Odpoledne jsme dorazili k lanovému mostu přes řeku Mat který byl údajně rekonstruován roce 2017 a následovalo osvěžující koupání v horské přehradě. Nájezd činil 172 km a já jsem si užil každý okamžik tohoto dne. Bylo to jako objevovat skryté poklady, které tato země nabízí.

Den 8–10 – Divjakë-Karavasta, Theth, Prokleté hory a návrat

Další dny byly plné objevování přírodních krás Albánie. Prozkoumávali jsme Národní park Divjakë-Karavasta, který je domovem pro pelikány a stovky dalších druhů ptáků. Projížděli jsme borovicovými lesy a lagunami, které vytvářely idylickou krajinu, a já jsem se nemohl nabažit těchto úžasných pohledů.

Následující den jsme zamířili k vesnici Theth v Albánských Alpách. Nová silnice plná zatáček nás zavedla vysoko do hor, odkud byly panoramatické výhledy na okolní krajinu jedny z nejhezčích na Balkáně. Strávili jsme den v Prokletých horách, které jsou známé jako jedno z nejkrásnějších míst pro motorkáře. Nová asfaltka a serpentiny poskytovaly 402 km čistého potěšení a úžasné přírodní scenérie.

Desátý den byl ve znamení návratu – část výpravy se kvůli pádu vrátila dříve, zatímco zbytek pokračoval do Baška Vody. Byl to dlouhý den plný únavy, ale i radosti z toho, co jsme zažili.

Kompletní fotogalerie

Den 11 – Varaždin a cesta domů

Poslední den našeho dobrodružství nás vedl do Varaždinu, historického města na severu Chorvatska. I když jsme neměli čas navštívit všechny památky, město mě nadchlo svou středověkou atmosférou. Prošli jsme se jeho uličkami, obdivovali architekturu a vychutnávali si poslední momenty naší cesty.

Cestou domů jsme zažili drobné technické problémy, jako defekty a problémy s baterií, ale to už byla naše rutina. Nakonec jsme ujeli celkem 535 km a pak už nás čekala jen cesta domů do Prahy. Expedice Albánie 2025 byla neuvěřitelným zážitkem, plným dobrodružství, krásy a přátelství. Jsem vděčný, že jsem byl součástí této skvělé výpravy a už teď se těším na další cestu s IMRG Prague. Zážitky z této cesty mi zůstanou navždy v srdci a jsem si jistý, že už teď začínáme plánovat, kam nás naše další motorkářské dobrodružství zavede.

Kompletní fotogalerie