Dneska se chystáme na akci pořádanou klubem HD No.1 Slovakia. Už po osmé !?! budeme závodit o ceny ve vaření kotlíkového gulášku. Po dlouhé debatě se rozhodujeme, že riskneme cestu po D1, protože objízdné trasy jsou stejně pouzavírané, tak je fuk kde budeme stát. A taky jo. Střídavě jedeme a nejedeme, kamioňáci si z lidí dělají srandu, staví se tři vedle sebe, aby ani myš nemohla projet dopředu. Dlouhé čekání ve vedru na dálnici nám Želda krátí pouštěním naší klubové hymny a my se alespoň trošku rozhýbáme po tom sezení na motocyklech. Cesta nám nakonec na Slovensko trvá 11 hodin s přestávkou na oběd ve srubu před Hrozenkovem - docela dobrý - a s krátkou zastávkou v salaši Krajinka před Ružomberokom - klasicky dost dobrý - ach ty čerstvé pagáče ! Paňáček slovenské borovičky do každé nožičky u vítacího stánku na parkovišti hotelu Hutník v Tatranské Lomnici nás po příjezdu nahodí zpátky do pohodičky a příjemný večer v recepci hotelu kalí jen fakt, že pivo tu je ale fakt děsně teplé. Páteční vyjížďka začíná v 11:00 hod. Jedeme nejdříve navštívit domov pro postižené děti a vezeme sponzorský dar od HD No.1 Slovakia a jejich příznivců. Děti se ale nejvíc těší na jízdy na motocyklu a letos se vozí i ty z vozíčků, které se loni bály. Jejich nadšení nemá konce a já dodnes myslím na ty super policajty, kteří zajišťovali okolí ulic kde se jezdilo a přitom neprudili, že na motocyklech sedí malé děti a jezdí se bez helem. HOWGH. Další cesta vede do Staré Lubovni na hrad, který má krásně křivou věž, jakoby byla postavená ve šmoulí vesnici. Po návratu z vyjížďky je pro nás už připravený salonek, tak dneska budem pěkně pohromadě, ne jako včera rozstrkaní po recepci hotelu. Sobotní ráno je kruté, vstáváme brzo a vyrážíme Mazánkovým žlutým "dormobilem" na místo vaření guláše. Rádi bychom zabrali to nejlepší místo na postavení našeho stanu a kotlíku. Spěchat jsme ve finále moc nemuseli, nikde nikdo a není moc z čeho vybírat. Mírně šikmá plocha před stanicí lanovky na Lomničák dává všem stejnou šanci a nakonec jsme rádi, že se dostavuje jen 7 družstev. Víc by se sem už nevešlo a i tak nám lidi, kteří stojí frontu na lanovku málem padají do kotlíku. Nouzi o diváky tedy celý den nemáme, DJ pouští staré fláky a najde se i plac na taneček takže vlastně je vše OK. Letos se vaření ujímá Peťula s Michalem a musím říct, že vítězství je zasloužené. Náš indiánský kančí guláš je o několik kategorií jinde než ostatní vzorky, které jsem poctivě ochutnala. Holt klasika je klasika a bodové hodnocení posílá experimentální guláše některých družstev do pekla internetových receptů. Naše radost z vítězství je převeliká a tak po úklidu stanu a kotlíku s nádobím dooslavujeme Petřin triumf u stánku, odkud jsme celý den byli zásobováni studenou Plzní. Když se schyluje k večeru, zjišťujeme, že už jsme měli být na večeři. Fofrem se hrneme Mazánkovi do jeho žlutého ďábla, aby nás převezl k vyhlášenému restaurantu Humno.Tady venku narváno, vevnitř vedro k zalknutí, něco málo tedy pojíme, ale nějak jsme za celý den ucaprcaní, tak upouštíme od plánované návštěvy diskotéky a jedeme zpátky do Hutníku a šup spát. V noci nás probouzí burácející motory motocyklů, ale to patří k věci, tak se jen převalíme z boku na bok a spíme dál. Ráno se dozvídáme, že v hotelu byla v noci dvakrát policie, protože se recepční nelíbil nápad některého z members, zaparkovat motocykl v recepci na bílém leštěném mramoru. Moc platné jí to ale nebylo, neboť dotyčný týpek se evidentně k odparkování nedostavil a ten Haryk stál před dveřmi jídelny ještě v době, kdy už jsme se v neděli dopoledne rozjížděli doslova na všechny strany. HOWGH.
Pro IMRG Indian Prague Joly