Sjíždíme se dnes ze všech stran na strategicky umístěné benzince v Horních Počernicích. Naše obavy z toho , že ve Středověké krčmě v Dětenicích , kam míříme na oběd , bude plno , se ukázaly jako liché. Je tu volno a našinec má alespoň šanci si to tu prohlídnout. Vždycky , když jsme tu zarazili , bylo tu narváno. Plánovaně jsme se tady setkali s naším novým členem Pepou , který přijel na svém , přesně jeden den starém Bobberovi . Slovo dalo slovo a jedem k němu na chalupu na kafe. Válíme se pak na krásně huňatém, pečlivě zalévaném trávníčku , pijeme studenou „ plzínku“ a skvělý kafe. Díky Pepo ! A protože nahoře zase dneska pořádně přitápějí , spěšně se přemísťujeme do Krkonoš. Berem to přes Rokytnici a chvilku si užíváme i krátký deštík. Ve Velké Úpě , kde je náš hotel Hela začalo lejt přesně ve chvíli , kdy jsme zastavili. Motocykly nám ochotně schovávají do skladu s prázdnými lahvemi a jiným bincem , v restauraci čepují sice dobrýho Krakonoše , ale nevařej. Jdeme teda naproti do moderního bistra. Plzeň mají slušnou, jídlo taky , jen tu „ dušičku“ ta moderní hospoda nějak postrádá. Přijíždí za námi další nováček - Emil , venku už skoro oschlo , tak si jdem všichni sednout na terasu a kamarádíme se dlouho do noci. Pak ještě na hotelu ochutnáváme Pospovu „bendovici“ a jdeme do hajan.Ráno u snídaně zažíváme vtipnou scénku „ Kterak GDPR dostalo i Krakonoše“. Pospa , který objednával ubytování pro nás všechny , byl požádán šéfem hotelu , aby mu podepsal , nejlépe vlastní krví , souhlas s nakládáním s našimi osobními údaji. Jinak by nám nemohl poskytnout ubytování. Když Pospa vykuckal poslední drobek rohlíku, který mu zaskočil , jak se spravedlivě rozhořčil nad takovou pitomostí , vzteky mu to radši podepsal. Všichni si pak jdeme vyzkoušet , jak by to asi vypadalo, kdyby nás fakt vyhodili na chodník. Ne , teď si dělám legraci. Jenom prostě venku chvíli čekáme s helmami v ruce , až se najdou klíče od naší „garáže“ !!! Než vyprostíme motocykly , akorát přijíždí Emil a Želda s Monikou a my vyrážíme do Polska na sraz Polish Bike Week v Karpaczi. Jedem v tričkách , páč je hic , ale v lese nad Pomezními Boudami je kráááásnej chládek. Právě když v Karpaczi projíždíme slavobránou na „main street“ trošku sprchne , tak se alespoň nebude tolik prášit jako loni. Obhlížíme stánky , něco pokoupíme, popijeme pivo Zywiec, posedíme před pódiem a blíží se poledne . Jedeme hledat tu nejlepší „smažalnu“ryb , a že jich tady je! Daří se na první pokus a Smažalnia Wieloryb v Myslakowicích je naše. Dáváme si rybí dršťkovku a smaženýho pstruha. Využíváme toho , že máme s sebou Emila , aby se nám zeptal, jaké koření do té polívky dávají , že tak voní. I když Emil rozbalil veškerý svůj indiánský šarm a bravurní polštinu , protože je Polák , ty potvory kuchařky mu to stejně neprozradily. Shodli jsme se pak, že je tam asi oregáno a rozmarýn. Musíme to vyzkoušet.Takže krmě přenáramná, až máme boule za ušima. Když se konečně rozhejbáme k odjezdu, číhá nad lesem mrak drak a kus cesty jedeme vyloženě čerstvými loužemi. Zastavujeme v Kowarech , kde je Svět miniatur. Přesně v okamžiku , kdy zaparkujeme své motocykly , spouští se liják , ale jakej! Jenže ! To bysme nemohli být fikaní indiáni ! Hned u parkoviště stojí několik drátěných dřevníků , zjevně reklamní kusy. Kluci hbitě odstraňují vrátka a my ostatní hup dovnitř a je po problému. Ať si leje jak chce , my jsme v suchu. Pohled na nás musí být přeúžasný. Petrunka se dokonce obětuje a jde nás vyfotit zvenku. Tímto bych chtěla poděkovat jak Petrunkovi , že nastavil svojí rudou kůži živlům , tak firmě KLUH s.r.o. ze Žacléře , za jejich multifunkční výrobek , který tady opravdu stál ve správnou dobu , na správném místě. Park miniatur polských historických staveb je opravdu roztomilý , ale udělalo se zase děsné vedro , teď ještě snad 100% vlhkost ve vzduchu. Chvilku se chladíme v občerstvovně , ale pak sedáme na naše Indiány a vracíme se zpátky do Čech. Než se trochu zrestaurujeme po cestě , dáme si načepovat u nás na hotelu vcelku pitelného Krakonoše . Pak nás ale Želda láká do jejich hotelu , že prý to tam mají lepší , heč ! Tak tam teda všichni jdeme a super. Sedíme venku ve stínu stromů , tuplovaným slunečníky. Srážíme stoly , aby nám nekapalo za krk , kdyby zase přišla nějaká přeháňka a konzumujem o sto šest. Obsluha skvělá, nemá s ničím problém , jídlo výborné , pivo taky. Kde že je takový ráj ? Hotel Atlas – Velká Úpa . Ráno se sjíždíme zase tady , Michal s klukama mění žárovku na svém samurajském motocyklu , my baby se křísíme malou Plzní a nějak se nám moc nechce domů. Želda najednou přichází s nápadem , který nakousl už včera , že pojedem omrknout Tvrz Stachelberg někde u Trutnova. Tak jedem , teda kromě Pospy , který jel za známými do Hodkovic! My ostatní jedem za tím naším kulišákem , co má tak skvělý nápady , za Želdou. A teď bomba ! Neskutečný komplex hraničního opevnění z roku 1938. Je tu jeden z největších dělostřeleckých bunkrů v republice.Celou tvrz nikdy nestačili dostavět , protože přišel „ Mnichov“. Sestupujeme do hloubky jedenácti pater, procházíme chodby a sály v různém stadiu výstavby. Němcům sice tahle pevnost padla do rukou , Češi ji ale před odchodem stihli řízeně zaplavit a odvézt , nebo zničit co se dalo. Němci ji nikdy nemohli používat. Zaplavená byla až do roku 2000 a dnes se o ní stará už třetí generace nadšenců. V současné době je jich deset !!! Smekáme před nimi čelenky a držíme palce.Tak tohle jsme opravdu nečekali , to fakt stálo za to . Z toho ohromení z mohutnosti té stavby a geniálnosti jejích stavitelů se vzpamatováváme až za Novou Pakou v Kumburském Újezdě , kde zase Želda doporučil perfektní hospodu na oběd. Kam ten chlap na ty typy chodí ? Myslím , že mu budeme muset vymyslet nové indiánské jméno.To původní „ Jezdí mezi mraky“ už je pro něj málo. Pro IMRG Indian Prague Joly