Dneska zase v oslabení vyrážíme do Krkonoš, kde budeme mít základnu při naší akci Karpacz. Večer nás ještě dojedou members, kteří dneska musí makat. Po cestě tímto směrem, se nabízí dopolední zastávka v Poděbradech, tak zastavujeme na náměstí pod ocasem. Parkování je tu zakázané, ale nikdo nic neřeší a to je fajn. Kávička a polévka na zahrádce místní české a taky trochu srbské restaurace nás nakopne k vyšším výkonům a tak za chvilku startujeme a jedeme dál. Náš cíl je Kuks. Kdo tam nebyl ať lituje! Nádhera. Pamatuji si ještě, jak to tam vypadalo za totáče a dodneška jsem z toho byla v "deprézi ". Zčernalé, mechem obrostlé omlácené sochy, ruiny špitálu, rozpadlý chodník nahoru. To všechno je pryč a dneska je to úžasné místo. Zastavujeme dole ve vsi před Veterán muzeem, paní majitelka nám schovává helmy a bundy do pokoje a my míříme nahoru ke špitálu a sochám Matyáše Brauna. Krása ... všechno opravené, turistů minimum, bylinková zahrada omamně voní ... Před odchodem ještě stíháme pár fotek a vracíme se do vsi, kde konečně navštívíme Veteran muzeum, co tam máme schované věci. Kluci hned propadnou vůni benzínu, starým autům a motorkám, nás baby zase spíš vábí vůně kávy. Tak se po krátké prohlídce muzea usazujeme v cukrárně, kam nás pak následují i ostatní a popíjíme kafíčko a limonády, ochutnáváme dortíky a je nám fajn. Z Kuksu potom jedeme přímo do Horního Maršova, kde jsme ubytovaní v Penzionu Lípa. Po krátkém uvítacím ceremoniálu si pak pod skutečnou lípu sedáme a spát jdeme pěkně pozdě. HOWGH. Ráno zataženo, nic moc teplo. Do Karpacze to je jen kousek přes kopec, páč je to na odvrácené straně Sněžky. Počasí jak na houpačce, chvíli prší, chvíli slunce, alespoň že se oteplilo. Na Polish Bike Week už je spousta strojů, tak parkujem taky a dáváme si rozchod, což v praxi vypadá asi tak, že v cukuletu je Emil ověšen žadonícími members, aby s nimi šel nakupovat. Tak teda jde a nejeden stánkař pak podléhá jeho osobnímu kouzlu a prodává levněji než původně chtěl. HOWGH. Dopoledne nám na srazu docela rychle utíká, stihneme pozdravit se a popovídat si s několika známými, občerstvíme se výbornými polskými klobásami, několikrát se s lavičkami přestěhujeme z deště do sucha a zpět a je čas k odjezdu, protože nás čekají ryby U Velryby. To je velmi pečlivě vybraná "smažálna ryb" pár kilometrů odtud. Všichni si fofrem objednáváme, protože mraky se hrozivě valí ze všech stran a my chceme sedět venku nad jezírkem, ve kterém se úplně "vaří voda" co je tam ryb. Manitou to ale jistil a papali jsme pěkně na sluníčku, zatímco okolo pršelo. Pravda ale je, že pak všichni vstáváme s mokrými zadky, protože dřevěné lavice se sice tvářily že jsou suché, nacucané vodou z dopoledních lijáků byly ale dost. Dalším cílem naší výpravy je "obrácený dům", kolem kterého už pár let jezdíme, ještě jsme ale neokusili. Fotíme se tam potom "jakože" hlavou dolů, ale že by to byla nějaká taškařice k popukání, to teda ne. HOWGH. Po návratu si čas do večeře zase krátíme tím sezením pod košatou lípou a to i s members z jiného klubu, který je prý konkurenční. My s tím ale problém nemáme a oni také ne, tak "ať žije družba mezi národy". Ráno potom všichni, jako jeden americký motorkář, jedeme ještě na návštěvu k další člence onoho klubu, která nedaleko tráví prázdniny na své chaloupce. Posedíme teda pod jabloněmi na zahrádce uprostřed polí s dozrávajícím obilím, pohostíme si figuru kafíčkem a koláčem, popovídáme si...ach jo, na světě je někdy tak krásně ... Z romantického rozpoložení nás ale vytrhává fakt, že nás čekají v Dětenicích s obědem, tak teď už jenom my, indiáni, jedem dál a máme to s chlupem. Jen zaparkujem, liják. Sedáme si dovnitř krčmy, chládek je fajn, drzá obsluha nás nenechá dlouho bez pití a jídla, tak spokojenost. Když to tak shrnu, myslím, že tento výlet byl nadmíru povedený. Peťula i Sára ukořistily své nové "osasy", Petrunka krásný klobouk, který mu moc sluší a my ostatní cinkáme po kapsách ozdobnými pitominkami, kterými hodláme ozdobit své vesty. Tak co by nám mohlo chybět ?
Pro IMRG Indian-Praha Joly